I tesař Josef, ženich cudný,

okusí nápoje z té studny,

jež sluje Boží tajemství.

Za noci v snách mu anděl poví,

v co uzrát má květ liliový.

O Synu – Králi Josef zví.

„Narozen svatě z čisté Panny,

dán bude tobě do ochrany.“

A zmizí anděl jako dým.

Procitne Josef, sepne dlaně:

„Buď velebeno jméno Páně

za to, že vím, že vědět smím!“

Zná staré proroctví a jásá,

že je tak blízká světa spása.

Ráno pak praví: „Maria,

má sestro, nevěsto a paní,

vím o andělském zvěstování.

A čemu ty chceš, chci i já.“

Začasté Panna v nočním tichu

přemýšlí vděčně o ženichu,

jejž dal jí Bůh co věrný štít.

Ó, jak je mocné jeho rámě!

A v jeho duši jako v chrámě!

Sladko je vedle něho žít.

A Josef? Vždy si vedl skromně;

teď ale kolem Panny v domě

obchází přímo po špičkách,

bázní až dýchat zapomíná.

„Hle, živý stánek Hospodina!

A zvolil si můj chudý práh!“