Spousta lidí, teď mám na mysli zejména politiky a vůbec celebrity, musí dnes
rozumět úplně všemu, od vesmíru přes ekonomii po věci takříkajíc duchovní. 
Vzhledem k tomu, že jsem po celý svůj zatimní život totálním politickým 
analfabetem, mohu si dovoliti mnohému nerozumět, o řadě věcí pochybovat (o svém talentu ovšem nejvíce) a věnovat se jenom tomu, nad čím daří se mi s úspěchem předstírat jisté nadání (kteroužto schopnost poznávám podle toho, že se mi daří - nebo mne daná činnost alespoň baví).
  ...jenomže, když jsem navštívil místní knihovnu s návrhem, že by bylo 
dobré, kdybychom u nás v Benátkách nad Jizerou pořádali autorská čtení, neb - jako člen vedení Obce spisovatelů a člen PEN- klubu - nejenže sám tvořím, ale znám spoustu autorů, kteří na pegasu na Olymp umějí rajtovat ještě čileji než já, bylo mi promptně vysvětleno: Zkoušeli jsme, přišlo pět lidí, 
tohle jsou Benátky, nemáme zájem. Tož tak.
  Třeba je knihovna příliš z ruky, čítárna moc do schodů, prostředí 
venkoncem neútulné a neinspirativní, málo duchovní...? Možná by se 
závažnému slovu lépe dařilo tam, kde zpod cihel prosvítá ještě kámen, kde 
na váhu padá také čas, po nějž tu bylo se slovem zacházeno (a nikoli 
scházeno), i vědomí závaznosti vyslovovaného - závaznosti takořka 
životní...?
  Díky pochopení místního duchovního správce O. Andrzeje a laskavé péči 
farníků podařilo se mi tedy nikoli přenést, leč přímo založit tradici 
literárních akcí na novobenátecké katolické faře (...založit? - jistě jen z 
půli: obraz sv. Máří poznal jsem dříve ze vzpomínek Kalistových než z oltáře
nedalekého chrámce; u jehož zdí čekají na vzkříšení obrozenci Ráb s Pickem: 
Čechy krásné, Čechy mé?!). 
  Prvním z jejích návštěvníků byl básník, prozaik, publicista a autor knih 
pro děti Petr Kukal z Brandýsa nad Labem (tuto akci poctila svojí návštěvou 
i poslankyně Mgr. Nina Nováková), v loňském roce jsem si nakonec i já sám 
dovolil představiti (laskavostí benátecké radnice vyšlý) svůj spisek o 
básníkovi Josefu Suchém.
  Protože jsem ani tímto nedokázal odratit případné zájemce o "krásné slovo"
(počet příchozích neklesl nikdy pod dvacet; a dobří lidé ku dobrému slovu 
přinášeli také věru chutnou krmi; včetně oné "tekuté"), pozval jsem na 
letošní Velikonoce pražskou (leč v Plzni rozenou) básnířku Karlu Erbovou: 
autorku existenciálně laděných veršů nesentimentálně tematizujících ženský 
úděl v současném světě. Poslední ze zatím vystupujících (7. června 2015) Jan
Maruna z Hlinice u Tábora představuje pro mne tvůrce z rodu jihočeských 
písmáků; po svém - bez akademického školení - zaobírajících se "hrubým 
perem" věcmi ducha či dějinami kultury výtvarné.
  Ač se blíží prázdniny a tělo bude zahálet, duch neumdlévá. A plánuje, co 
dalšího: Na bohatě prostřeném stole leží nabídka od letošního jubilkanta 
(80) - scénáristy a prozaika Romana Ráže. Domluveno je také obširnější 
představení regionálního uměleckého dění v úkrají libereckém. Což kdybychom 
nechali slovo zazníti v odění hudebním a pozvali některého z "básníků s 
kytarou"? - Vida, plánů je dosti. Jen aby naše publikum zůstávalo laskavě 
vstřícným, naši hosté spokojenými.

PaedDr. Ivo Harák, Ph.D.